Na kávě s režisérem

V jedné ze svých úvah jsem se zamýšlela nad tím, jakým způsobem ovlivňuje člověka jeho vlastní úspěch. Ráda pozoruju lidi a stále se k této myšlence musím vracet. Velice si vážím těch, kteří dokážou něco udělat zcela nezištně a navíc pro zcela cizího člověka. 

V tomto smyslu vzrostla v mých očích osůbka mě donedávna zcela neznámá. Najednou se objevila, já ji oslovila a ona se ke mně neotočila zády, jak by to udělali jiní. Mám dokonce pocit, že jsme si strašně podobné. Stejně temperamentní, stejně zaujaté divadlem, dovolím si říct i stejně praštěné. Mladá, temperamentní, krásná a navíc talentovaná, úspěšná, vstřícná, milá. To jsou vlastnosti, které by se mohly zdát naprosto protichůdné, zvlášť v dnešní době, ale jsou její. Možná že jsem ji svou prosbou o pomoc i potěšila, protože v oboru režie v podstatě začíná. Je však nejen režisérkou, ale i autorkou hry, která nedávno získala ocenění z řad odborné veřejnosti. Já tu hru četla a musím říct – velmi podařená.

Našemu posezení u kávy předcházely nesčetné online diskuze. Přesně tak, jak jsem si představovala, mi zhodnotila můj scénář a navrhla různé změny. Jsem plna informací a inspirace, jak s mým scénářem dále pracovat. I tak je to však stále běh na dlouhou trať, ale já se nevzdávám.

Ta hodina času v kavárně Archa mi dala opravdu hodně. Dostala jsem spoustu rad, jak postupovat od začátku do konce. Když mi ke konci tato paní režisérka nabídla, že se jí můžu kdykoliv ozvat, v duchu jsem si řekla „ještě jsou na světě lidé dobří a nezištní“. Škoda jen, že je jich tak málo. Moje zkušenost je spíš taková, že pokud něco od někoho potřebuju, udělá to jen s vyhlídkou, že mu osobně to bude ku prospěchu.

Když teď vidím jakékoliv představení, snažím se na něho dívat jinak, než předtím, analyzovat. A strašně mě to baví. Navíc si teď s daleko větší chutí čtu divadelní hry a zamýšlím se nad hlavní myšlenkou, zápletkami a gradováním scén.

Za poslední rok jsem se setkala s několika profesionály v této oblasti. Jejich přístup hodně napověděl o tom, jací ve skutečnosti jsou. A platí zde staré známé pravidlo – pokud je člověk ve svém oboru opravdu dobrý, uchová si svou skromnost a nepotřebuje se ukazovat na veřejnosti a chvástat se svými „úspěchy“. Poklona před takovými…